Kam kráčíš, Česká republiko?
Když se Václav Havel stal prezidentem, sliboval její ekonomický rozkvět. Opak se stal pravdou. Varoval občany před komunisty, že lžou, když varují před nezaměstnaností. Brzy nastala. Mnohokrát se stal špatným prorokem. A tak např. náš současný platový strop je u protinožců podlahou.
Je dobré si také připomenout, jak zesměšňoval bývalou bytovou výstavbu. Panelákové byty nazval králíkárnami, ale sám nic lepšího pro lidi neudělal. »Králíkárny« se rychle staly předmětem machinací a vytvořily možnost různým mafiánům se stát miliardáři.
Nájemné v nich prudce vzrostlo, vzrostla i nezaměstnanost a nemálo lidí, protože neměli na nájem, bylo vystěhováno na ulici. Vzrostl počet sebevražd, někdy i matek s dětmi, starých lidí. Prudce vzrostla zločinnost, protože kriminálníci dostali amnestii. Postupně se vrátili tam, odkud vyšli. Po nich zůstaly násilnosti, loupeže, znásilňování, vraždy včetně znásilněného dítěte, které na tuto surovost zemřelo. To bylo demokratické?
Havel prohlašoval, že je třeba zvýšit ekonomickou úroveň a otevřít dveře novým přátelům. Rušil se těžký průmysl, že prý pro nás není vhodný. Tak zmizelo ČKD a s ním vynikající turbokompresory, dieselelektrické lokomotivy. Poldi Kladno před zánikem vyrábělo vysoce kvalitní ocel včetně zdravotnického materiálu, jako jsou endoprotézy, které běžně vydržely 20 let. Dnes máme italské a francouzské, které jsou nesmírně drahé a musejí se měnit po pěti letech. Úmyslně uvolněná místa okamžitě obsadili »přátelé«.
Tak se dá vyjmenovat řada podniků, které měly i odbytiště na Západě. Škoda Plzeň, Tatra Smíchov, Zetor Brno, ČKD Polovodiče Praha, Tesla, vyvážely se zemědělské stroje, potravinářské zboží, jako cukr, obilí, chmel. Země je po r. 1989 ztrácela kvůli nenažrané smečce tzv. politiků a různých podnikatelů.
Prostí lidé ztrácejí zaměstnání a stojí v zástupech na pracovních úřadech. Vyrojili se exekutoři, kteří nemilosrdně zabavují postiženým jejich majetek. Vlády spolu s parlamentem vyrábějí zákony, které v podstatě umožňují ožebračování pracujících a bezúhonnost těm, kteří ekonomicky ničí zemi. K těmto výtečníkům se připojila nemalá část policistů, státních zástupců a soudců.
Bezpáteřnost, bezcharakternost a lež je prolezlá všemi pravicovými vládami i ve značné části parlamentu. Také to platí pro sdělovací prostředky, kde si postupně vybojovala své místo nevzdělanost. Je utrpení poslouchat tzv. redaktory, kteří przní češtinu amerikanismy jak v rozhlase, tak v televizi, v denících a časopisech.
--------------------------------------------------------------------------------
Za několik týdnů budeme volit, nebo nemálo občanů nevolit prezidenta. Budeme to mít těžké. Řada kandidátů v minulosti, když byli na vysokých funkcích, nic prospěšného pro zemi neudělali.
Je si dobré v té souvislosti připomenout, že v r. 1989 Československé socialistické republice dlužil kdekdo a byly to částky ve stovkách milionů dolarů. Dlužily nám západní země, země Středního východu, Afriky, Asie a i Sovětský svaz nám dlužil pět miliard rublů. To, kam se poděly tyto peníze, dobře vědí pravicoví politici.
Nejeden si mastil vlastní kapsy, a tak přivedli zemi do katastrofální situace. Lhali, až se jim od huby prášilo, vše sváděli na minulý režim. Sváděli to na ty, kteří se nemohli bránit. Mnoho o tom vědí Klaus, Dlouhý a další. Proto zvažme, komu dáme hlas. Vzpomeňme též, kdo byl v čele státu, vlády, když došlo k prodeji - lépe řečeno k rozkradení - zlatého pokladu.
Tzv. demokratičtí vládci se starají především o sebe, aby byli na výsluní a pak včas odešli s nepoctivě získanými penězi do ústraní, aby unikli aférám, které postupně vyplouvají na povrch. Korupcí zavánělo v uplynulých dnech schvalování vládních ekonomických balíčků a církevních restitucí. Svědomí bylo kariérou a sobectvím. Současné licitace okolo ministerských funkcí ukazují na bezpáteřnost mnohých. Gauneři jednají bez skrupulí, před těmi našimi by blednul i Al Capone.
Kdo z těch, kteří se ucházejí o místo prezidenta, by se ctí obstál se slovy, které kdysi prohlásil Cicero a které platí dodnes: »Státníci si mohou získat přízeň lidu nejsnáze svou bezúhonností a skromností.« Jak ukazuje současnost, Mňačkova kniha »Jak chutná moc« je nadčasová.
František HOFFMAN, Praha
Zdroj: www.halonoviny.cz