Den nevybojované svobody a demokracie
Sedmnáctý listopad býval dlouho v našem kalendáři označen jako »Den boje studentů za svobodu a demokracii« a byl to název věru přiléhavý, neboť v obou osudových 17. listopadech v našich dějinách sehráli klíčovou roli právě studenti.
Poprvé se tento den zapsal do naší historie v roce 1939. Dne 28. října téhož roku, tedy na výročí vzniku samostatného Československa, byl na protinacistické demonstraci zraněn student lékařské fakulty Univerzity Karlovy Jan Opletal. Střelné ráně podlehl 11. 11. a o dva dny později se jeho pohřeb změnil v další protest proti německé okupaci.
Zúčastnily se ho tisíce lidí. Reakce fašistů na sebe nenechala dlouho čekat. Dne 17. listopadu zavřeli české vysoké školy, studentské vůdce protestů pozatýkali a devět z nich ještě téhož dne popravili. Ani tím ovšem výčet obětí nekončí. Více než 1000 dalších studentů skončilo v koncentračních táborech. Jako připomínku těchto událostí byl 17. listopad v roce 1941 v Londýně vyhlášen Mezinárodní studentskou radou jako Mezinárodní den studentstva.
89. jako 48.
Dnes je tato krví zmáčená část historie bohužel často opomíjena a mnoho lidí má 17. listopadový den spojený především s událostmi roku 1989, známými jako tzv. sametová revoluce. Především pravicová část politického spektra se v tento den pak snaží připomínat, jak zlý a zločinecký režim porazili, a jak báječnou realitu všedních dnů nám naservírovali. Skutečnost je bohužel trochu jiná.
Ideály sametové revoluce byly vskutku sametové, jejich realizace ovšem připomíná spíš smirkový papír. Po 23 letech je zjevné, že stejně jako řada jiných revolucí skončila i tato jen u kostí hozených od panského stolu lačnému lidu. Dovolím si jedno kacířské srovnání s »Vítězným únorem«. Stejně jako v listopadu '89, tak i v roce 1948 KSČ dostala do ulic davy lidí - lidí, kteří chtěli nový, lepší a spravedlivější řád.
Výsledky byly těžko ku spokojenosti statisíců lidí, kteří pokus o změny v dobré vůli iniciovali. Obě tyto události spojuje víc, než se na první pohled může zdát.
Na počátku byla zcela upřímná a masová vůle měnit věci k lepšímu, ale stejně tak se obojí zvrhlo jen v prostou změnu mocipána, který svou cestu na pomyslný trůn lemoval utopením a nezřídka i oběťmi na životech. Ono totiž moc nezáleží na tom, zda režim posílá nepohodlné na šibenici, nebo nechává nevinné umrznout na ulici...
Sametové ideály vs. realita
Vraťme se k »sametce« a vzpomeňme některé ideály, za které lidé cinkali klíči. Už žádná lepší zdravotní péče pro papaláše - výsledkem jsou tzv. regulační poplatky, rušení nemocnic a dokonce se začíná hovořit o zavedení standardů, které by nejmodernější (a tím bohužel také nejdražší) léčebné metody dopřály opět jen úzké skupině vyvolených.
Stejně tak přístupnost studia zřejmě brzy výrazně zhorší plánované školné či zápisné - různé názvy pro stejnou bariéru.
Ideálů bylo hodně, slibů ještě víc, neměla být třeba nezaměstnanost, která přece na Západě také není, už nikdy jsme neměli vstupovat do žádného vojenského paktu, protože NATO s koncem studené války přece ztratí smysl... Realitu nemá snad ani smysl připomínat!
Hezky to vystihl, už v samém zárodku nastolování dnešního systému, Karel Kryl například ve své písni Demokracie. Minulí tyrani nás dnes vyhazují z práce, farář čeká na majetky, král Václav (dnes už i Václav II.) je jedna ruka se šmelináři a místo demokracie vzniká cosi bez práva, bez poctivosti a hlavně bez ohledů.
Hlupáci a fanatici
V roce 1989 chtěli obyvatelé naší země oprášit myšlenku socialismu s lidskou tváří, nechtěli kapitalismus. Po 23 letech máme kapitalismus drsnější, než v řadě jiných zemích. Například v Německu došlo nedávno ke zrušení poplatků ve zdravotnictví. Už i tamní pravicová vláda přišla na to, že jsou k ničemu. Naše naopak uvažuje o jejich zvýšení.
Druhou sociální změnou u našich západních sousedů je podpora rodin v podobě příspěvku pro matky, které zůstanou i po 12 měsících na rodičovské dovolené. Je vidět, že i pravicově smýšlející člověk chápe, že v době krize je třeba lidem více pomáhat. Jen hlupák a fanatik bude bezhlavě škrtat, kde se dá, nebo v našem případě už spíš ani nedá.
Jediné, co mě na posledním vývoji těší, je výsledek nedávných krajských voleb. Zdá se, že lidé konečně pochopili, jaké pány vynesl samet k moci a oč jim ve skutečnosti od samého počátku jde. A také jim to, letos poprvé, spočítali i s úroky! Zbývá jen doufat, že stejně výmluvný účet dostane Nečasova vláda i ve volbách sněmovních.
Jan BENEŠ
Zdroj: www.halonoviny.cz